Kobereček

Potají vyšíváš goblén zlatou nití

a ručičky ukazují třičtvrtě nahoty

pletence tepen míjí se s deštěm

a já rozjímaje spřádám prozřetelnost...

Světic pektorály a záblesky šera

lžou a zmučené procesí děsí

však ty miluješ zborcené buky

a já si dal dýmku míru co milec modřínů...

Kaleidoskop bosých závětí rudne

lednové vteřiny tnou do koberců

láskobol v jehle tuší stanici Naděje

a já chorály ti k snídani složím, a rád...

Taje gobelínů v tranzu počaté

letí ve zvonkohře až šaman znaven

bubínkem proudí krev do nebes

a já zlatou nití omotám kotníky lásky...

ale až přejdeš bosa po goblénu pro milence...