Já na to přijdu...

Už i krb vyhasl,
nezbývá, než odejít...
do někam vyrazit.
Všem už to prý došlo.

Jsem, jaká jsem...
a pranic mi to nevadí.
Jen prostě vůbec s ničím neladím.
Jsem flek na čisté zdi,
jen šmouha od sazí,
falešný tón v jinak krásné symfonii...
Tak tohle přesně JSEM, vždy byla
a vždycky budu.

A mám to už asi i ráda, cítím, že život voní...
Krásně voní... a já, stále rozkošně blbá.
Život ale nemá vůni, jako vloni...
...ne, tak ne...
Já na to jistě přijdu a pak TI řeknu,
jakou vůni tu teď mám...