Na křižovatce nezvratných osudů

Na křižovatce nezvratných osudů

dávno už nehledám rozum 
v mých astrálních výpravách 
do neznámých sfér podivna 
do světů za skrytou oponou 

zatímco na pásech výdobytků 
nám servírují lhostejno 
na místo světlých zítřků 
namazané pozlátkem 

a nohy už nestojí hrdě
a pevně na rodné hroudě
ale propadají se do propastí
šedivých nedělních večerů 

a rozvláčných pondělních rán 
a tu půdu pod sebou ztrácejí 
stejně jako zbídačená země 
ztrácí svoji vláhu a touhu 

pokračovat v cestách nadějí 
které kdys tak posvátně 
vedly zástupy poutníků 
do svého lůna zpátky k sobě

zpátky k mateřskému objetí...