Když ses narodil
mluvil jsi jen ve verších
a tvé první slovo bylo „dno“
Pak ses podíval do nebe
které nemá hranice
Stál jsi tam
a tvůj stín
který se rýsoval na zdi domu za tebou
měl tvar koně
a stavěl se na zadní
Když jsi navždy odešel
pokojem se rozvoněla vůně trávy
a čerstvého sena
Nikdo si však tu dávnou chvíli nepamatoval
a tak ti dali vystavět kamenný pomník
jako člověku