8

Podepírám oblohu
a moje ruce tlačí
slunce do středu galaxie.

Napínám luk
a jako malý kluk
mířím na střed tvého srdce

Vytláčím nebe,
stláčím zemi,
přestávám být jeden.

Ohlédnu se vzad,
levá, pravá,
stávám se všemi.

Otáčím tělo a hlavu,
s hlasitým nádechem,
mysl se zastavuje.

Dotýkám se rukama chodidel,
předklon, záklon,
cítím tě růst.

Údery otevřenou dlaní,
rozproudí krev,
procházím skrz tebe.

Zvedám se na špičkách 
a padám na paty,
pro poctu všech mistrů.

Pak, mysl zklidněná,
tělem plyneš,
od nikud nikam,
střed vesmíru ve mně.