Léta páně

Ňák mě básně přechází
jako bych skryt ve mlází
koukal na ty děje, hle
báseň se děje.

Jedna ta je veselá a
druhá je smutná
nemohu si pomoci
a je mi to putna.

Na hlavu mi spadl brouk
odrazil se na palouk
broučku, brouku, co je ti
že nemůžeš létati.

Vole, se tak blbě ptáš
a já hrabu Otčenáš
ať tvá ruka, prstů pět
otočí mě na mých šest.

A tak se to splnilo
brouk jen šlapal vzduch
existenci Boha ráje
potvrdil ten vzruch.

I já jednou šlapal vodu
asi pro změnu
pod ledem, kde dejme tomu
machroval jsem hru.

Ledy praskly a já nořen
andělíčky polykal
a tu náhle bludný kořen
pod nohou mi stál.

Desátý rok života
nesmí nudou být
to ví jenom příroda
co ti nadělit.