Prokletí

Když už si myslíš,
že je všechno v pořádku,
tak vlastně zjistíš,
že jedeš autem pozpátku.

Když už si myslíš,
že svět je kulatý,
tak přijde někdo,
kdo ti ho zas zplacatí.

Když už myslíš,
že tě nic nečeká,
tak potkáš nečekaně,
vzácného člověka.

Když už si myslíš,
že máš vše srovnané,
tak okno otevřeš,
a co tak asi nastane.

Když už si myslíš,
že překvapí tě už jen smrt,
tak překvapíš sám sebe,
srdcem na padrť.

Když už si myslíš,
že pochopil si svět,
tak přijde čas,
zas vystavět tu zeď.

Zeď co ochrání,
tvoje křehký já,
se smutkem ti dojde,
že to je sudba tvá.