Hrnčířka.
Hrnčířka.
Do hlíny prsty zabořila
a ptala se - sebe sama,
Kde bere se ta síla,
co rodí se jí pod rukama.
Hrnčířský kruh si zpívá
a propůjčuje hlíně její tvář.
Hlína se překvapeně dívá,
jak nevěřící oči na oltář.
Silnými prsty hlínu svírá,
ale je vlídná a má v nich cit.
Co ještě jí zbývá objevit ?
...zatím ta dvířka neotvírá.
Poslední tipující: Červenovlaska, Vivien, Iva Husárková, Jeněcovevzduchukrásného, Sonador, jort1, šerý, enigman, cappuccinogirl, Marťas9, ...
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk14.03.2025 15:43:20 Vivien
Uvědomuju si, že jsem práci na hrnčířském kruhu nikdy nezkusila, a napadá mi, co by mi přitom vzniklo pod rukama, když bych v hlavě včelí úl a naopak pokoj, Vivien alias hrnčířka:-)
14.03.2025 17:13:27 Kan
Byla bys, jako Tvůrce. Nejdříve bys vytvořila hroudu hlíny a postupně, malými krůčky, bys začala tvořit. Tak je to jednoduché. :-))
25.02.2025 21:36:39 cappuccinogirl
to zpívání hrnčířského kruhu
tvé básni sluší, jde jí k duhu
a nejen z hlíny rodí se dílo
i slovo se tady hezky, citem, vybarvilo
a tys jej pustil do světa:-)*
25.02.2025 12:00:05 šuměnka
to, co se rodí pod rukama
je hmota, tvar a vize známá
která se v hlavě utvořila
v myšlence dané, v níž ryzí síla :)**
krása pane
připomněl s´ mi dobu, kdy to bylo i mou zálibou
