daleko

po dlouhé době
jsem slyšel její hlas: ,,volám
ti z ateliéru,,

a já: ,,nějaký čas

už tam nejsem,,

dodala: ,,stále
tu visí tvoje obrazy,,

mlčel jsem

představil jsem si to
přemýšlel o tom

pokračovala: ,,stojím
u toho starého telefonu
co je na zdi,,

úplně jsem to viděl
měl jsem tu situaci před očima

navázala: ,,jsem celá
omotaná
šňůrou od sluchátka,,

nějakou chvíli bylo ticho

a pak
jsem se zeptal: ,,jinak
na sobě nemáš nic?,,

a ona: ,,přesně…,,