Město je jen les

Město je jen les
ve kterém rostou lampy
Mají skleněné listy
a srdce z drátů
a když se některý kmen zlomí
světlo vytéká ven
jako zlatá krev

Všude na světě to bylo stejné

Na rohu ulice hořela telefonní budka
uvnitř se rytmicky pohupovalo sluchátko
a čísla ciferníku se tavila v plamenech

Někde v dáli zazněl výkřik
chvíli se zdálo
že patří psu
a jindy že vlku

„Čas se vrací zpátky!“ křičel
A mně v tu chvíli došlo
že tato chvíle
se stala už tisíckrát