Už se nemrač...

..cítíš můj ukazováček?

Dotkne se tě uprostřed bělostného čela 

bojiště  nesmiřitelných myšlenek 

Až úplně nahoře

kde začíná obranná linie

armády neposedných vlasů 

A vyplouvá na rozbouřené moře 

Ty nakrčené vlnky

se před mým mojžíšovským prstokorábem

váhavě rozestupují a vyhlazují 

až se úplně rozplynou..

 

Ale prstový poutník nezastavuje

Vydává se na horskou túru 

po stoupajícím klenutém

hřebenu árijskeho  nosu

až  na jeho vzdušnou špičku

a kochá se výhledem

na tvůj úsměv.

Pak padá do mělkoměkké prohlubně

nad  ztichlými rty

stoupá a klesá přes jejich dvojvrchol

do kopcovité krajiny tvé brady

 

a jestli jsi neucukl

sešupem míří do  prostorné pláně

tvé obnažené, odevzdané hrudi

A tam se zpomaluje

 

Jako zbloudilý pták  po ní opatrně krouží 

a tu najednou rozlévá se

mír....