Sedávala v poslední lavici
Nikdy nemluvila
Její dlouhé vlasy ležely na zemi
Smotané jako lano
Děti si je chodily hladit
Pletly z nich copánky
Skákaly přes ně jako přes švihadlo
Jednoho dne si dívka vlasy ustřihla
Děti si s nimi hrály dál
A ona se stala neviditelnou
Konečně mohla promluvit
Zajímavé dílko, zvláštně oslovilo, líbí se mi, trošku si nad ním podumám:-)*
11.03.2025 18:22:26 | cappuccinogirl
někdy jsme herci kulis, které jsme si vytvořili ... a svět je tam venku :)
11.03.2025 14:04:07 | lawenderr