Tak opět nastává ten dlouhý čas stěhování ohňů

Tak opět nastává ten dlouhý čas stěhování ohňů

přehýbají se
jako tkanina mezi prsty
a v plamenech tleskají dešťové kapky
jako by se vzdávaly své vlastní podoby

V dáli se mísí mlha a kouř
na rozbláceném nebi
zanechávají blednoucí ptáci
hluchý stvol ze zlata

Ze země roste hlad
a každý krok je stiskem
v tichu praskajících kostí

Kde dříve byla stráň
tlejí už jen neosvícené stíny
a ruce
které nedokáží najít teplo

Když dojdeme na konec světa
tam
kde se les pojí s nebem
uvidíme růst vyvrácené parohy
a prázdný obraz zimy
ke kterému kdosi přichází