Často dýchala pomalu

Často dýchala pomalu
aby moc nezasahovala

Malé
tiché
zlaté včely
se pohupovaly mezi jejími žebry
jako naděje


Lékaři říkali:
To je jen šelest na plicích

Ale ona věděla
že se její tělo plní
zlatým voskem

Když poprvé vykašlala krev
byla sladká
a plná života

Z jejích úst zněly hlasy tisíců křídel

Možná by nakonec mohla odlétnout