Podivná vycházka

Břitvou krájíš odpolední mlhy

syta ojíněnými ústy andělů

a bodrý dvořan rukou kyne

skoč v rozvalinu duše stínu

 

V kalužinách trylky křišťál pěje

a listí javorů vydechuje zlehka

trouchnivá lavečka jak šupina hada

proudí tu míza sešlých pocitů

 

A ty v láskyodolné kombinéze

tuhneš jako balerína po infarktu

nehnutě, chladně - v mimikry zimy

krok potemněl a plaz dojedl porci

 

Břitvy tah trhá scénu vedví

otvorem teče světla vodopád

planetárium laskavých paprsků

jak plameňák z plamene zrozen

 

Ten žhnoucí zlaťák nad řasami

plove kaleidoskopem pln dechu

běžíš a lásky hranic není nikde

břitvu jak žebřík po výstupu

 

házíš s díky do oceánu projasněné mlhy ...