Obrys města se láme na hladině
v odrazech mrtvých oken 
se míhají zlaté kočky
a v ulicích svítí sklo 
Ruce se lámou jako větve
přes vymlácená okna proniká 
chlad mořských chodeb
A kočky stále září
jejich hřbety jsou nablýskané střechy
a nakonec se rozplynou 
v dáli na hladině
Loučí se jen ten
kdo neodchází navěky