Anotace: Jen tak napsané
Dneska ráno zdá se mi,
že leží můj klobouk na zemi.
Beru ho teď do svých dlaní,
na hlavě mě s ním slunce neporaní,
oči moje bude chránit,
před větrem mě bude bránit.
Chvíli budu dámou,
chvíli budu stárnout.
Své myšlenky do něj dám,
je to vlastně hlavy chrám...????
24.03.2025 11:24:11 Marťas9
Jsem vyučená kloboučnice. Moc ráda jsem jako mladá slečna nosila klobouky. Tehdy v mojich 15 letech a výše, tak do roku 1990 se klobouky dost nosily. Hned mám námět na novou báseň děkuji...
Hezká báseň lesní vílo...
24.03.2025 00:20:02 šerý
Líbí se mi ženy kloboucích.
Žena pod nim je šik
žádný vkusu otazník
chtěl bych k Dámě
svůj širák odhazovat v dál.
23.03.2025 23:07:36 cappuccinogirl
chvíli budu dámou,
chvíli budu stárnout... to je výňatek, kterej ve mně zůstane... děkuju*