Anotace: Druhá báseň o životním údělu a potřebě nevzdávat se.
Sbírka: Zimní květy
Ležel jsem
na poli umírajících
a se mnou
miliony dalších.
Kdo se zvedne
a kdo zůstane ležet
Kdo se vzdá a kdo prostě – prostě ne?
Jako ty jsem tam ležel
vstát je poezie života
touha žít jak ti srdce bije
není vždy tak silná.
Ale znáš snad příběh bez boje
bez utrpení a zla,
které je poraženo?
Tvá je volba vstát.
Ty třímáš své živé pero,
kterým svůj epos píšeš.
na tobě jsou kapitoly
rudým inkoustem,
tvou krví psané.