Zahrádka
Zahrádka
Roste pampeliška.
Mám radost.
Žlutá je křehkost.
Za rohem sedmikráska.
Šeptám slova
malá a krátká.
Nechám vše růst
do pohádky.
Milovat barvy v přírodě
a klást je na plátno,
aby pak druhý věděl,
že mám jasno,
je má záliba.
A co když namaluji jen žlutou plochu
a do ní tři zelené tečky.
Budete mě brát jako normální?
Ano, přiznám se.
Jsem trochu holka na hraní.
A slova.
Ty kloktám v pramenu zelené.
Dopsala jsem.
Mám výkresy hotové.
Pro koho?
Hádejte.
Kočka je přejde
a dá energii.
Jednou se dárce usměje
a bude vědět,
že temperou žiji.
Neztratí úsměv kamenný.
Najde poklad ztracený.
Tu ženu, co maluje
a nemluví.
Tajemství zpívá
a květ se rozvíjí.
Stačí poslat
nebem plachou naději.
Komentáře (17)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
.....Tak ta je.....někdy netřeba mluvit....."promluvila" jsi barvami....Ji./úsměv/
06.04.2025 22:36:52 | jitoush
Sněženky, podběly, petrklíče, ale včera večer mráz (-2°C) a mrtvej vrabec u dveří a všude pírka, coby sbírka, či pozvánka mé černé mňau-čky k chladné pozdní večeři. Je to šelma co slitování nemá, byť v tváři bytost němá a přítulná je dosti, její svědomí je plné krutě ohlodaných kostí. Když se postí, bývá milá dosti... :-)
04.04.2025 16:32:58 | RadoRoh
Moje kočička je spíše postelová a v noci hlídá, na který bok se obrátím. Sní tři kapsičky a je spokojená.
04.04.2025 16:38:26 | mkinka
