Květina

Té nejkrásnější růže ten nejkrásnější květ.
Taková, pro kterou bys vzdal i celý svět.
Chtěla jen vodu, aby dál mohla kvést.
Tak krásná, že nelze si ji splést.

Však pýcha, ta jediná předchází pád.
Tu květinu sladkou, já zaléval rád.
Jak dával jsem vodu, tak květy rostly.
Já řekl si, že není to dosti.

Čím více vody, tím silnější květy.
Stále jsem měl v hlavě ty jediné věty.
Tak zalil jsem květinu každý den ráno.
Pak ale stalo se, co bylo již dáno.

Když zalíváš květinu, dáš až příliš vody.
Čekají tě pak dolů jen padací schody.
Kdy přehnanou péčí mi spíše zvadla.
Tak sleduji smutně jak květina spadla.