Prázdný papír

Na stole hrníček
a káva už není.

Verše jsou ve větru
a kolem hlasité bdění.

Volala kamarádka.

Co babička Marta?

Víš,to už je dávno,
co není.

Povídáme.

Roky jsme se neviděly.
Jak se máš?

Víš, já bojuji o péči.
Není to jednoduché.

Řídí.
To slyším.

Šum auta řeší pomlky.

Jednou bude líp.

Alespoň si dáme podpory.

Ahoj a jeď opatrně.
Do telefonů
se mluví těžce
I krásně.

A tak deníku.
Beru za kliku.
A znovu
zapínám

automat


na


vzpomínky.