jako chlapec malý
měl jsem kasičku
hříbek porculánový
tlustá bílá noha, hnědá hlavička
pomáhaly mi ji krmit
maminka i babička
pětadvacetník, desetník i padesátník daly
mně oči štěstím hrály
když škvírou v kloboučku
padalo pár drobáčků
úsměv skryla dětská pěstička
od dětství mě odstřihli
hříbeček mi vzali
do prázdných mých rukou
života osudy mi tě daly
jsi má nová pokladnička
škvírou v kopečku tvého klína
spořím si do tebe své sny
jsi má holčička
co poškrábe mi záda,
čím více má mne ráda
bolíš a zároveň jsi slastí
jsem penízek ve tvé pasti
do skonání světa
patří ti mé dny
jsi můj bankomat
do jehož otvoru vkládám
kreditní kartu našeho štěstí
společně zadáme PIN
a vyberu lásku
poklade můj
* hudba, zpěv: AI
Ou...když ti ostříhali dětství a vzali hříbek, to sem se zamračila
ale jak šel tvůj život dál
viděla jsem, že ty ses pořád usmíval
že ses jim prozpíval
a zpíváš stále
a to mne těší neskonale.
Přeju všem
život s úsměvem
a kasičkou štěstí
kam stále střádáš a odkud i bereš - a ne sám
básníku, opravdu radost mám:-)*
09.04.2025 11:06:00 | cappuccinogirl
to si teda pamětník - našla jsem si - jak vypadal - a cool :)**
08.04.2025 15:52:18 | šuměnka
Jak jsem psal už v Sirael (Propustil bych Sirael):
každý den jsem starší, vím
bez břitvy už plesnivím ...
tak ty pětadvacetníky, trojníky a pětadvacetikorunového Žižku holt pamatuju. Modrou tříkorunu si pamatuju v učebnici, ale reálně ne, byť prý měla ještě začátkem 70. let platit. Ale asi v oběhu moc nebyla.
08.04.2025 17:03:21 | mutil