Z té kavárny na Karlově námětí
odcházím spojená.
Inu, dort.
V tramvaji je to horší.
Bezdomovkyně po chodníku
se trousí.
Je jí škoda.
Mohla by to být pěkná ženská.
Dál hádá se a řve na celou tramvaj
mladík,
co práce mu nevoní.
Dej mi ty karty.
Ty idiote!
Zvláštní.
Dnes člověk téměř nepotřebuje mince.
Krade se jinak.
Uf.
Trávím ten dort.
Neprší.
Vysedám
i holub letí pryč.
Lepší být ticho
a neříkat nic.
Cink.
Jo, a hlavně nevystupuj na Smíchovském nádraží, tam je to teprve džungle.Pěkně jsi to napsala.:-)
09.04.2025 15:58:53 | Jeněcovevzduchukrásného
Cinknutie na konci elegantným spôsobom odprevadí neveselé obrazy, s ktorými sa človek musí v živote potýkať. Je dobré mať oči otvorené.
09.04.2025 12:22:43 | BlueZ
Dokonalá reflexe prožitého okamžiku. Zvláště ten závěr je dokonalý.
09.04.2025 11:55:54 | ARNOKULT
Děkuji.
Ano je to pohled, který stál
a přímo sázel slova.
Já říkala jsem,
že to je prostě
všechno
všechno
Praha.
Psala jsem bez ozónu
a cítila se uvnitř otevřená.
Velkoměsto stíny vrhá.
09.04.2025 11:58:11 | mkinka