Jedničky a Nuly

Jedničky a nuly jsou mi chlebem,
ve formě znaků a čísel v kódu.
Romantik jsem, ale v pracovním módu
nemyslím na to, že svět je venku.
Práce mi přec plní peněženku,
a úkoly mám – jejich cíl jen jeden:
najít odpověď na hádanku.

Odpověď v mlze vždy je skrytá.
Rozháním tedy entropii,
za krokem krok cílů dosahuji,
a těším se, až program řekne: "Ano".
Praxí pak budiž prokázáno,
že zase jsem zvládl napsat kód –
s rozumem a s časem o závod.

Zákazník totiž – to je pes.
Na všechno spěchá a nedá klid.
Potom tak musím vykouzlit
to, o čem sám neví, že si přeje.
A já, pouhý člověk, co rád se směje,
kleju a nadávám do všech stran,
když navrhuji ten hlavolam.

Tvrdý chléb – ano, ten já mám.
S klidem však večer usínám.
Dokud mi firma dobře platí,
ať se co chce třeba stokrát zhatí.
Ač bych chtěl práci stálou věru,
z vyhazovu se nepo**ru.
Najdu si brzy nový flek –
a bude mi hej. To bych teda řek.