blues z čokoládovny
blues z čokoládovny
Anotace: sladce návštěvní
*
Cesta sem vedla přes tovární čtvrť
a ztichlý park s mokrými lavičkami.
Nikdo netušil, že za tím šedým plotem
roste království z kakaových bobů a páry.
Uvnitř bylo teplo —
ne jako doma,
ale jako když sáhnete na cizí dlaň
a zjistíte, že je stejně studená jako vaše.
Průvodce měl bílou čepici
a hlas, co zněl jako obal od pralinky.
Ukazoval trubky,
válce,
míchadla,
která se točila, i když se nikdo nedíval.
„Tady se rodí tabulky,“ řekl,
jako by mluvil o stavebních kamenech světa.
Na pásu jely bonbóny,
každý s jinou chutí —
jeden jako první tanec,
jeden jako ztracený klíč,
a jeden,
co chutnal přesně jako zima roku 1996,
když jsem čekal na autobus
a měl v kapse jen jednu dvacetikačku
a čokoládu z automatu.
Ochutnal jsem.
Ne moc —
jen opatrně,
jako když se ptáte na něco,
na co se možná nemáte ptát.
V rohu byla vitrína
se starými obaly:
plechová doba,
období voskovaného papíru,
a zlaté stuhy z éry,
kdy čokoládu jedli jen ti,
co uměli zapomenout.
Dole u východu prodávali suvenýry.
Vzpomínky zabalené do celofánu.
Koupil jsem krabičku.
A když jsem vyšel ven,
ulice voněla trochu jinak.
Jako by se z asfaltu
na chvíli zvedl příliv
a přinesl s sebou
něco sladkého,
co se nedá sníst,
jen nést.
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Tomáš Václav Pohořalý, LaSasanka023, cappuccinogirl, IronDodo, Helen Mum, ARNOKULT, Marťas9, šerý, Anfádis, ...
Komentáře (15)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk14.04.2025 11:59:18 cappuccinogirl
Zlatá stuha od čokolády pro ty, co umějí zapomenout?
Já bych ji dopřála těm, co nezapomínají, těm, co si dokáží vzpomenout, vydolovat vzpomínku, která už dlouho, kdesi na dně, touží po nugátu.
Vzpomínka jako suvenýr? Pak přeju, ať ta krabička je jak bezedná myslánka a ať stále vůní láká - si připomenout:-)*
14.04.2025 12:29:34 monarcha stěhovavý
Zdravím Tě, pozorná čtenářko!
„Těmi, co uměli zapomenout“ jsem myslel lidi, kteří hledají, (nebo spíš hledali) v čokoládě (nebo v jiných slastech života) únik od něčeho těžkého: od války, od ztráty, od každodenní tíhy. Možná uměli zapomenout, protože museli. A čokoláda, sladká a krásně zabalená, byla jedním z mála prostředků, jak si dopřát tu chvíli zapomnění — krátké, ale opravdové.
A zlaté stuhy reprezentují dobu, kdy se čokoláda prodávala jako luxus, dar, pokušení — věc, která nejen chutná, ale vzbuzuje vzpomínky na něco, co možná ani nikdy nebylo. A právě proto má sílu utěšit.
„Zlatá érou“ a „těmi, co uměli zapomenout“ jsem chtěl vyjádřit něco, co působí krásně na povrchu — luxusně, nostalgicky — ale pod tím se skrývá i určitý druh úniku.
Představil jsem si zlatou stuhu nejen jako dekoraci, ale i jako by takový závoj, který někdy může skrýt i to, co bolí.
Je v tom trochu hořké ironie, melancholie a snad.. snad i pochopení.
Myslím, že nejlepší suvenýry jsou ty nehmotné, které nejde vyčíslit. :-)
Děkuju za hození očkem. :-)
14.04.2025 17:57:55 cappuccinogirl
A já děkuju za dovysvětlení:-)
Víš, když ta reakce autora nepřijde, čtenář je veden jen svým vlastním navnímáním... propojení pohledů je fajn a za tohle dnešní obzvlášť dík...:-)
Ráda jsem poznala tvé myšlenky*
13.04.2025 11:32:28 šuměnka
tvé blues se teskně nese v tónině voňava
a nostalgie s představou i v chuti vyvstává :)*
13.04.2025 10:19:28 Fany
:-) moc hezký vzpomínky máš, monarcho :-)!
14.04.2025 07:56:33 monarcha stěhovavý
Děkuju, ještě teď mám trochu cukru na pravým křídle. :-)
15.04.2025 10:09:05 Fany
:-) bude se Ti hodit, teď je třeba hrozná zima, a to motýli ani včely nelítají :-)!
13.04.2025 09:45:23 RadoRoh
Opava, nebo Lovosice? Oba ty závody znám a taky Orionku v Bratislavě a Kolonádu v Mariánských lázních.... :-)
14.04.2025 07:51:29 monarcha stěhovavý
Děkuju za zájem, má čokoládovna je ve skutečnosti bezadresná, je to takhle >>>
Nebyla to továrna, ale muzeum čokolády a marcipánu v Táboře, je to tam vážně malebné a velkolepé zároveň. Byla se tam se mnou podívat i jedna básnířka a nadšená. A třikrát hip hip hurá dnes má narozeniny a velký den. :-)
Dovolil jsem si tedy částečnou fikcí a udělat z něj továrnu:
>>> Protože má bláznivá fantazie si vždycky představovala nebo všude viděla Dahlova Karlíka. :-)
>>> Šlo mi to víc na ruku k vyznění psaní a k vizi.
>>> Zdálo se mi to uvěřitelnější a nechtěl jsem, aby to muzeum vyznělo chlubivě. :-)
>>> Byla to i zajímavá písmenková výzva pro fantazii.
Každopádně ochutnávkám všeho možného nešlo odolat a člověk si jen úlevně vydechl, že není diabetik. :-) Rozhodně tedy když budu někdy cestovat a budu někde blízko těch závodů, tak zajdu a děkuju za tip. Tohle je zase můj. Nebudeš litovat. :-)
13.04.2025 09:40:34 Rafinka
Ranní sladkost tvých slov mi teď dělá společnost u kávy na balkoně... moc příjemné čtení, jaký někdy bývá i život ;-)
Voňavé tvoření chutí... :-)
14.04.2025 07:22:51 monarcha stěhovavý
Někdy je ten život hořký a sladit je třeba, díky Rafinko, mňam a křup. Snad byla kávička dobrá. :-)
