blues o domě, který není domem
blues o domě, který není domem
Říkají jí jménem,
které nikdy neřekla nahlas.
Možná je to Sabina,
možná jen tvar větru,
který se ohýbá kolem okapu.
Bydlí na kraji lesa,
ale dům není dům.
Je to kůže starého jelena,
který se rozhodl stát přístřeším,
protože věděl,
že někdo přijde zraněn
a bude potřebovat místo,
kam si položit bolest.
Má ruce z čaje —
teplé, trochu trpké,
zanechávají stopy až na duši.
Když tě pohladí po čele,
zapomeneš jméno toho,
kdo ti ublížil,
ale vzpomeneš si,
jak voněla země ten den,
kdy jsi padl.
Vytahuje z kapes věci,
které by neměly existovat:
první smích tvé mámy,
když tě ještě neznala,
zvuk, který vydá sůl,
když je zklamaná,
a klíč k srdci
tvého starého strachu,
který nikdy nešel zamknout.
Na dvorku má byliny,
které rostou jen tehdy,
když někdo zapomene plakat.
A malou studnu,
ve které se nevidíš,
ale slyšíš sam sebe
tak, jak tě slyší mech.
Nechce odměnu.
Jen semínko z tvého snu,
jen drobek příběhu,
který jsi ještě nevyslovil.
Zasadí ho,
a zítra z něj vyroste pták
co tě ponese zpět
do sebe.
A když odejdeš,
neřekne sbohem.
Jen ti podá jablko,
které chutná jako slovo
„ještě ne“.
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Ve zkratce: místem, kam položit bolest je stará kůže - to si beru, protože když se nad tím zamyslím, dává mi to smysl. A nová kůže, nový život...svléci se z trápení. Tím, že svlečeš, nezapomeneš, ale dá ti to sílu jít dál. Jenže já takhle obyčejně a ty nádherně poeticky...
Odměna pro tu, co má ruce z čaje - i ta je pomocí. Zanechá stopu na duši, zaseje semínko, z nějž vyklíčí naděje poznat sebe sama...
Takhle nějak dnes a teď...
Ale víš, co je nejhezčí? Že až se k téhle tvé vrátím zítra nebo za týden, najdu si v ní - ještě něco... Nebo úplně něco jiného:-))) U tebe je pořád co objevovat*
20.04.2025 00:28:33 | cappuccinogirl
Spoustu věcí cítíš podobně jako já a jdeš hoooodně do hloubky. :-) Beru to jako velký oboustranný přínos a velice si toho cením.
S tím objevováním je to bezva a jak by zazpíval Kája Gott: zůstanu svůj. :-)
Děkuju. :-)
20.04.2025 07:46:37 | monarcha stěhovavý
....K Tvým je potřeba se vracet......ono se to proměňuje jako u kaleidoskopu,záleží,jak nahlédneš a jak otáčíš.......skvělé.....Ji./úsměv/
19.04.2025 21:18:42 | jitoush
Děkuju, kaleidoskopy mám tuze rád. Přeju hezké nedělní ráno. :-)
20.04.2025 07:34:10 | monarcha stěhovavý
Početla jsem si... u tebe je to vždy zážitek, který jen tak neodezní :-)
Šuměnka to vystihla krásně, to je ono ;-)
Šikulo ;-)
18.04.2025 10:50:53 | Rafinka
na jablka bacha...
18.04.2025 10:15:51 | jort1
jestli by někdo řekl, že vážně nejsou pro Sněhurku, ale tvářil se přitom podezřele, měl bych docela obavy :-))
19.04.2025 06:37:33 | monarcha stěhovavý
Anfi to cítí stejně, jako já! jsem zase pohnuta
- všemi příměry, cos vykreslil
chutí slov, byť jsou ohnutá
a nebo právě pro to, že pak jejich cíl
je nalit jako horký čaj z rukou té oné
a chutná jako srdce odemčení
voní jak růst i zaplakání domem
a tvoří přístřeší svých identických znění
:)**
18.04.2025 10:00:41 | šuměnka
Dojímá mě tvá jemná fantazie. Ráda jsem byla v domě, co není domem.
18.04.2025 07:13:38 | Anfádis
děkuju, chtěl jsem takový, aby byl pro všechny a pro každého :-)
19.04.2025 06:35:03 | monarcha stěhovavý
