V akváriu
velikosti zapomenutého slibu
se vznášejí mořští koníci
— jako poznámky v notové osnově.
Mají těla ze zakrouceného skla,
jež se tváří,
jako by právě odložilo dech.
Krky ohnuté do otazníků,
ale nikdy se nezeptají.
Jsou to rytíři v brnění z bublin,
jejichž ostruhy jsou tak jemné,
že by nezranily ani vzpomínku.
Jeden z nich nosí na hřbetě
miniaturní lucernu,
v níž chovají sen
o tom, jaké to je být někým jiným —
třeba zvonkem
nebo šňůrou od žaluzie,
která ví, kdy je čas
pustit světlo dovnitř.
Jejich ploutve?
Řasy v dopoledním vánku,
každým mávnutím
přepisují fyziku vody
na jazyk přání.
Nikdy neplavou rovně.
To by bylo příliš přímočaré.
Místo toho krouží,
jako když se někdo snaží zapomenout
a vždycky se zasekne na stejném detailu.
Občas se jeden z nich
připne ocáskem ke stéblu mořského mechu
a kýve se v rytmu,
jakým se ptáci otáčejí ve spánku.
Vědí,
že jejich oči vidí každé jinam —
jedno sleduje povrch snu,
druhé dno nejistoty.
Jednou jsem se dotkl skla.
Neucukli.
Jen se mi jeden z nich podíval
přesně do místa mezi čelem a myšlenkou,
a já měl pocit,
že mi právě vysvětlil,
co znamená „zůstat“
v jazyce, který se nikdy nevyslovuje.
A pak odpluli.
Do boku.
Do stran.
Bez směru,
ale se záměrem.
A voda za nimi
se zavřela jako závorka
v textu,
který nikdo nikdy nedokončí —
protože se v něm stále
ještě někdo vznáší
Snad mi odpustíš, že popluju proti proudu všech komentářů, ale já musím říct, že i když je svět mořských koní.ků fascinující, mě tady nejvíc zaujala obyčejná šňůrka, ta od žaluzie, která ví, KDY JE ten správný ČAS...:-)*
20.04.2025 14:40:43 | cappuccinogirl
Náhodou je to moc milé a nevidím na tom nic špatného, plout proti proudu. :-) Děkuju a hezký den Ti. :-)
21.04.2025 08:17:18 | monarcha stěhovavý
..Další "léčivka"vyrostla mezi mávnutím Tvých motýlích křídel.....Tvůj nepopiratelně poznatelný rukopis prostě "zasvítil"........takový text bude pokračovat skrze světy......děkuji za ten celistvý vjem.......ještě se začtu,neboť jsem krapet absentovala.......Ji./úsměv/
19.04.2025 20:52:31 | jitoush
Děkuju za milé zastavení, ano, někdy si vážně říkám, že některé naše výtvory jsou jako taková zahrádka, kde může růst všechno možné. Léčivé byliny. Růže. Květiny, které ještě dosud nikdy neobjevil. Možná i mandragory. :)
20.04.2025 08:10:21 | monarcha stěhovavý
....No s čarovnou Mandragorou opatrně,říká kytičkář ve mně.....ale ano,jest mezi Tvými řádky i čarovné býlí,to už poznám....i ta "proměna"/úsměv/......ale podstata zůstává.....to je důležité.......hezký další den přeji.......ji.
20.04.2025 20:19:30 | jitoush
... a mořští koníci, zcela vytěženi autorem básnického motivu, zcela znaveni si ulehli mezi vodní rostliny. :-)
Rád jsem přišel. Pěkné počtení!*
19.04.2025 13:29:43 | šerý
to je víc než blues vodního pohybu
to je víc než part s výšinou záhybů
podíval ses nám
"přesně do místa mezi čelem a myšlenkou
abychom měli pocit
žes nám právě vysvětlil
co znamená „zůstat“
v jazyce, který se nikdy nevyslovuje..."
- ale vyjadřuje se roztoklikatě a vábivě :)**
19.04.2025 08:54:49 | šuměnka
Líbí se mi jak jsou zvláštní a jiní, děkuju za návštěvu v poetickém roztoklikatém hávu. :-)
20.04.2025 07:56:43 | monarcha stěhovavý
v tvém mimořádném vidění musí být všechno jiné
a zvláštní a my jsme rádi, že tu seš
je to tak obohacující svět, co předkládáš :)*
takže já rozhodně díky Tobě
20.04.2025 07:58:30 | šuměnka
Milý koníku v moři života, tvůj svět je v hlubinách myšlenek i v bublinkách radosti... máš kolem sebe nekonečný prostor fantazie ;-)
19.04.2025 07:39:45 | Rafinka
Děkuju Ti, milá Rafinko z příběhových hor a posílám Ti zamávání jak vzduchovou kapsu. :-)
19.04.2025 07:41:08 | monarcha stěhovavý
Taky zůstávám... paf!
Jsem mocně a hluboce ponořená v akváriu, v textu. A zároveň se skláním před Tvým uměním.
19.04.2025 07:22:53 | Anfádis
děkuju, nejradši bych s nimi zůstal navždy ve volném, nekonečné moři. :)
19.04.2025 07:26:47 | monarcha stěhovavý