Jsi neklidná.

Jsi neklidná,
tvou duší prostupují stíny
a dál jdou, dál do krajiny,
kde stopy jejich mizí.
Jsi, jako podzim,
když po létu sklízí
a chladným větrem
střásá listí stromů.
Jsi, jako zima,
co pod kořeny dřímá
a sebe ptá se sama;
kdo pomůže - komu ?
a lačná, jako dračí tlama čeká,
na tebe, na člověka,
jenž obětí má být.
Hledej slova,
slova jež nutno vyslovit,
jež zbaví tě pout
a nechají tě plout ze stínů do světla.
Jsi, jako jaro,
jako podléška, co právě vykvetla
a do světa křičí - tady jsem,
hledej mě, hledej pohledem,
ať vidíš, že klid jsem nalezla.