Obavy

OBAVY
Myšlenky a stíny
Sny a nekonečné odstíny
V mé mysli čerň tmavá se rozpíjí jako inkoust na papíru čerstvě rozlitý
Temno nebo světlo?
Možná obavy?
Nebo dokonce peklo?

Pod maskou šťastnou jenom slzy tkví
Čekajíc na rytíře s mečem nezlomným
Kdy přijde?
Kdy se za mě postaví?
Já bezbranná už nechci být
Ale můj štít?
Ten se jen rozbíjí
Padám
Chci vstát
Však nevidím cestu
Zamotaná jsem totiž v nekončícím labyrintu času

Můj život jako smyčka náhle zdá se
Nikde začátku
Nikde konce
Na tmavé obloze dokonce i měsíc splynul v slunce

Dny míjí rychleji než voda v řece
A já jen po svěžím dechu prahnu
Hledaje cestu ven z mé ocelové klece

Topím se v tíživé minulosti
A mám strach z nejasné budoucnosti
Zevnitř krvácím a o pomoc tiše prosím
Neustále doufám v mé radostné štěstí
Hledám provaz, o který se zachytím
Přeji si cestu co nesvede mě na scestí