Kavárna ve Vršovicích

Vstoupím.
Nikde nikdo.
Ticho.

Objednám kakao
a čichám stěny,
co jsou v jiném jazyce.


Majitel je Srb.
Dělá, co je tradice.

Prohlížím staré věci.
Gramofon i staré housle.
V přihrádce anekdoty.
Tak zašlé a krásné přeci.


Ještě štrůdl.
Už se to tu plní.
Byla jsem moc brzo.
Ta časná hodina ranní.

Teď autobus,
co je plný dětí.
Klasické pondělí
i pražské povětří.
I slunce píše souvětí.

Zpívám do bezvětří.
Zdánlivé nesourodé
hledá smysl
ulicí.