Na špatné straně

Jsem pořád stejně stará,
vlastně ne – už o dvě hodiny víc od rána,
a nic se nezměnilo, stále jsem stejná.
Už velká – už dospělá,
a stále si pletu strany – levá a pravá,
ale vím, že své srdce mám na straně pravé,
vlastně ne – na levé.

Pletu si pojmy.
Říkám, že mám nohy pevně na zemi,
ale klopýtám o vlastní sny.
A když chci mít nohy v teple,
zapomenu ponožky a mám je studené.

Chci mít oči otevřené dokořan,
ale růžové brýle na očích stále mám.
Když se snažím vzít rozum do hrsti,
najdu v dlani jen drobky od sušenky.
Říká se, že někdy zlatě mlčeti,
a mě slova tečou jak řeka po dešti.

Když se snažím držet jazyk za zuby,
vždycky si najde mezi zuby mezery.
Mám hlavu v oblacích a nohy na zemi,
ale někdy mi nohy v oblacích bloudí,
a hlava tvrdě do země naráží.

A tak si pletu pojmy i dojmy,
ale srdce bije mi správně,
i když na špatné straně.
Jsem nedokonalá dokonale.