Ještě se načekáš

Ještě se načekáš

Ještě se načekáš, než svíce nám zhasnou. 
Ještě se načekáš, než kapka vosku poslední 
dopadne na zem a pak naposled se rozední
a ty naposled pohlédneš na tu Zemi krásnou. 

Ještě se načekáš, než dojde voda v Oceánu.
Ještě se načekáš, než poslední zrnko soli 
ti rozdráždí rány, které se už nezahojí
a ty se vydáš na poslední cestu k Pánu. 

Ještě se načekáš, než přestanou zpívat ptáci. 
Ještě se načekáš, než začne nudit melodie,
jenž zpívala ti máma, když svět byl harmonie,
když život dával rány, které bolí, ale nekrvácí. 

Ještě se načekáš, než had spolkne naše Slunce.
Ještě se načekáš, než pohltí nás věčný plamen 
a se vším co znáš kolem tebe bude ámen, 
až naposledy na tvoji tvář položím své ruce.

... 

Na nic už nečekej a začni žít hned dneska. 
Na nic už nečekej a utrhni si slunečnici.
Na nic už nečekej a nechtěj nikdy přestat, 
byla by škoda sfouknout v polovině svíci....