Raz, dva, tři, teď…..

Raz , dva, tři, teď
obletím svět .
Jedenkrát tam a zpátky.

Pak do oblak
stoupat jak pták.
Mám na to vlastní zkratky

Jen tak se vznést
dotknout se hvězd.
Mít křídla tažných ptáků.

Lehce jak dým
vzhůru letím.
Až k nebeskému vakuu.
——————————-
Raz, dva, tři, teď
obletím svět .
Tryskem a bez potíží.

Je zcela fuk
že překonám zvuk.
A také zemskou tíži.

Tam na oblohu
kde blíže Bohu.
Se možná člověk cítí.

Z výšky koukat
na krásu poupat
a rozkvetlého kvítí.
———————————
Raz, dva, tři, teď
nač otálet?
Stačí roztáhnout křídla.

Či nad střechy měst
nechat se nést.
Jako bublina z mýdla?