Oslava 1. Máje

Davy lidí městem proudí,
slunce po obláčcích loudí
trochu pochopení:
vždyť na tom nic těžkého není,
jen trochu, toho, prostoru.
Na své se stanoviště schází,
muž svoji ženu doprovází:
děti, ještě, nemají.
Kdo ví, na co, stále čekají,
ale taková je doba.
Hudba hraje k poslechu,
den určený k oddechu
stává se manifestací
naší práce i frustrací,
a, vůbec všeho, čehokoli.
Průvod se pohnul kupředu,
...lidi, viděl někdo předsedu,
ještě před chvílí tu byl,
no, snad se štěstím neopil ?
To by bylo neštěstí, předseda
a pozvracené náměstí
za projevů soudruhů !
Kdeže, na tribuně vzorně stál,
jinak by metál nedostal !
A již procházejí alegorie,
rukama soudruzi pyšně kynou
a hodina za hodinou - plyne.
Už nezvedají ruce,
jen hlavami pokyvují
a šilhají po Vodce.
...chlapi, co to bylo, včera ve svodce ?
Na co, třeba, pozor dát ?
...nuda - sestra letargie:
ale v křoví, tam to žije,
výbuch sexuální energie,
na, který doma, místo není.
Pravda, je to trochu překvapení,
ale, co byste chtěli po mládí ?
Je hravé, zkrátka mladí dovádí,
nač se na ně mračit ?
...soudruzi, jde se svačit !
Marné, štábní kultura:
dole se, stejně, všichni rozchází,
už není komu mávat,
párek, ten, je za bůra,
houska, pivo k tomu
a za rok se tu sejdem !
A, teď, všichni, hezky domů !!