Utekla jsem do básně vílí....

Vila z moře vyvržená
napůl ryba napůl žena
vlasy jako chaluhy
a zvláštní má jména

Proč bez ptaní
bere svět nevinnosti
hrála si s mořským světem
slyšíš jak moře šumí:-)....?

Ach osude
je jiná a umírá
světy v duši
trhají se na kusy
moře ji volá

Fantazie říše
volá ji tiše
umírá s ní
když mění se
svět její a ona s ním

Život je drahý
a vlasy už jí ostříhali
a mluvit naučily
i jedem hadím

A vlny moří ji volají
zpět
čistou duši
vždyť k nim patří

Tak srdce bolí a vlny bijí
víla se trhá
v půli
její světy umíraly

Do moře dochází
že umírat nesmí
a mrzne v duši
co bylo a odplouvá tam kde
je klid moře a ona s ním
mořem záhadným