čtyřikrát

seděla proti mně

měla
hluboký výstřih
a v něm
ta svá
parafínově bílá ňadra

bílá
jako sníh

bílá
jako polovina
šachových figurek…

já se snažil
mezi ty kopečky
trefit popcornem

oba jsme čekali
jestli to dokážu…

povídám: ,,odvezeš
mě zítra na letiště?,,

přešla moji otázku
bez povšimnutí
a řekla: ,,házej…,,

pokaždé
když jsem přijel
nabídla se mi

nachystala se
načančala
jako nějaký dar…

pozoroval jsem ji

cítila se žádoucí
vrhala smyslné pohledy
věděla
že se povedla

chtěla být rozbalena…

při těchto hrách
po vzoru struny
napínali jsme čas

oba jsme ale
dřív
nebo později
upozadili své myšlení

vypnuli rozum

a nechali naše těla
o samotě…