Anotace: Jemná lyrická báseň o bolesti a lásce, kterou matka nikdy neztrácí – ani když se dcery ztratí samy sobě.
Těžký nevěstin závoj
Těžký nevěstin závoj,
tkán z matčiny bolesti,
když jejich dcerky sejdou z cesty
a matčiny oči
jsou plné slz a tiché bolesti.
Ale srdce matčino
je stále naplněné láskou
a nadějí,
že jejich dcerky
jednou najdou v duši klid.
V hlavách dobrý směr,
a v srdcích se rozvoní
tisíce zvonů.
A všechny jejich špatné myšlenky
se rozplynou –
a znovu tu budou stát
ty malé holčičky,
co měly v očích jiskřičky,
v srdíčku teplo, něhu
a víru v dobro.
V hlavičkách
jen veselé myšlenky,
že se jednou vdají.
Hezky napsané...
Maminky zůstanou ochránkyněmi, pro děti žijí, stráží je, pomáhají jim...
Pak záleží na nich, jak budou v dospělosti pokračovat v její podpoře. To už ví jen ten nahoře...
09.05.2025 07:11:08 | Marťas9
„Ano, a vždy budeme stát při nich, i když nás někdy zabolí jejich chování, protože chceme, aby znovu našly správnou cestu.“
09.05.2025 07:47:37 | Červenovlaska
Velmi pěkně napsáno.., milá Červenovlásko :-)*
A plně souhlasím se šuměnkou :-)
08.05.2025 19:14:35 | Ondra
úděl rodičů - láskyplně sledovat rozvoj dětí, karamboly i pády a scestí svodů
nicméně zkušenost je nezbytná a musíme nechat plavat je ve vlastním proudu
a věřit, že Vesmír je ve své náruči
chrání jako ostatní - a že je všechno naučí :)**
08.05.2025 18:19:11 | šuměnka