Čaroděj z Televizoru

Ten srpek za mrakem
se každým rokem vzdaluje,
vzdaluješ se i ty, že?
Jsem tvým divákem,
tím, kdo kouzlí, kdo čaruje.
Prosím, sestup níže.

Paprsky beru z amfor,
odvar z noci jsem uvařil.
Hrst bazalky barvy bordó
vysypat do kalichu fosfor.
Světélkuje, abych zářil
jako ty, má hvězdo.

Jsi můj křest ohněm,
popáleniny si odnáším,
ruka s teleskopem se mi třese.
Jestli jsi oblohy vězněm,
tak se tvůj trest stane naším.
Je to limerence, je to obsese.

Kapky mi buší do hlavy,
zní jako šum televizoru, stroje,
ten hluk přinášející ticho, když zabiješ.
Nikdo není perfektní, ani ty,
ta jediná chybka na tobě je,
že mě nemiluješ.