V ateliéru

Odpolední světlo sklouzává po stěně
a zachytí se v ohybu lokte.
Na plátně se zakulacuje bok
jako ovoce v teplém stínu.

Modelka dýchá zhluboka.
Ticho v místnosti drží rytmus
jejích žeber,
které se zvedají v souzvuku s tahy štětce.

Malíř přimhouří oči.
Barva v rohu palety
má odstín jílce nože,
který kdysi krájel světlo.

Ruka se štětcem kreslí klíční kost.
Tah sleduje zakřivení,
kde kůže přechází v stín
a prostor se stáčí do hloubky.

Na zemi leží kus látky,
který zůstal po předchozím aktu.
Jeho záhyby si pamatují
tvar kolene a tíhu chvíle.

Malíř otře štětec o okraj nádoby
a znovu se skloní k plátnu.
Na rameni modelky
je skvrna světla —
křehká jako dech před slovem.

Na polici stojí miska s barvou okrovou.
Pigment sedá ke dnu
jako sen,
který zná tvar pokožky
i ticho pod pupíkem.

Tah štětce sleduje stehno.
Povrch barvy se napíná
jako kůže pod pohledem.
Oblouk přechází v klid,
který nevyžaduje jméno.

Ve vzduchu visí vůně plátna,
terpentýnu,
a tělesnosti,
která se stává barvou.

Malíř odstoupí.
Položí štětec na stůl
a sleduje,
jak stín modelky
vstupuje do malby
jako hlas do ticha