Přičítám staré básně
s dechem nostalgie.
Vzpomínky,lásky
v hlavě řídnou.
Display mobilu
je mi svědkem,
že občas
jsem i děckem.
Svět není jednoduchá věc.
Koukám se
i rozum hledí
a v srdcí občas křeč.
Nic nevrátí se.
Život jako film,
co promítání je za závěsem
a uvidí ho jen někdo,
kdo půjde se mnou
i tou kalnou vodou.
Pak přidejte introvertní samotu
a tiše hleďte.
Konec.
Vstaňte a jděte.
Kdo napsal scénář?
Já?
Gong.
Život ten scénu tvoří, kdo zůstane stát ten v kámen se promění. Jít svou cestou dal, to udel všech. Ať daří se vše a zdravíčko přeji stále.
11.05.2025 17:25:53 | Paulín
tak předně -scénář se dá vždycky proškrtat a přepsat
případně to zachrání kamera a osvětlovač (můžem´ se zeptat)
zvukař krom ruchů podkreslí melodií, a potom klapka: poněkolikátá
a režisér s tou nejjemnější povahou ti řekne: mé dítě, seš tak zlatá :)**
11.05.2025 12:51:32 | šuměnka