Modrý Mauricius

Na staré poště v srdci města
spí krabička jako relikvie
krabička z mahagonového dřeva
v ní samet černější než půlnoc u přístavu
a na něm –
malý čtverec,
modrý jako výdech neznámého moře

Z okna do místnosti padá světlo
jak bledý jazyk luny
hladí ho po rožcích
a tiskne do něj zatoulaný čas

Obrázek královny,
její pohled hledí do dálky
kde se plachetnice ztrácí mezi obzorem a snem
a vlajky jsou jen šátky milenců
co nikdy nedošly k polibku

Ten modrý čtverec mluví bez úst
šeptá příběhy v jazyce šepotu
o ruce, co ho nalepila
o milenci, co ho neotevřel
o sběrateli, co ho hladil očima
noc co noc jako tělo ženy

Na stěně visí mapa světa
a Mauricius svítí drobnou kapkou
jako zasněný ostrov
co plave v inkoustu dějin

Modrý Mauricius –
ne známka,
ale znamení
že i papír může být ostrovem
a že mezi dvěma body
může ležet celý oceán

A někde za sklem vitríny
je slyšet zpěv –
vysoký, tenký
jako když padá hvězda
přímo do srdce sběratele