Na chvíli nahý

Na chvíli nahý

až budeš stát pod horou bosý a nahý 
a svlékneš ze sebe zbytečné obaly
dočká se duše tvá konečně vláhy 
až budeš jen sledovat k večeru západy 

a z rána východy jak nová zrození 
a budeš se radovat z každého nádechu 
a výdechu jako by byl tím posledním
než zbavíš se těla směšného převleku 

bude se celá země otáčet pomalu 
a mraky se zastaví než začne déšť 
skrápět tu stojící a nahou postavu 
jíž tají se dech a jež zatíná pěst 

a začíná křičet k vysokým horám 
že teď už konečně začíná cítit
navzdory bolestem a krvavým ranám 
že jenom pro něho slunce chce svítit 

svítit a rozdávat paprsky naděje  
které vše zahojí pro tuhle chvíli 
než se zas člověk do gala oděje 
a vrátí se bezhlavě k marnému cíli