Děti

Vilí pavučiny
děti bez viny
zdí tisíc iluzí lásky
proč dopadli na zem s křídli zlomenými
andílci bez viny
proč hry sladký
nehráli
proč to tak těžké měli
nejsou všechny děti v žití lásky

Děti jsou světlo
naděje
a tak chraňme je
chráníme svého syna
v lásce a naději
co náplňuje svítání
a srdce mé plamení štěstím
vyčerpané tělo
strarostlivá duše s Tebou synku letí k nebesům štěstí a dám co mohu dáti

A pak dospěješ
a odejdeš

Mi tu s tátou zbudeme si v obětí snad
pokud život dá
a s kamarádkou do deště Maruškou
tak si to představuji tolik chybí k tomu ještě
si maličký a mi mladí
zatím
snad se dožijeme i klidného stáří
v lásce a zdraví
dá- li osud
dá- li