Ranní přemítání

Na stole v řadě rohlíky,
jak zástupy před obchody.
Čekají na máslo, na tenký film rozhodnutí,
co se někdy pod nožem drolí, do pochybností.
Jindy klouže s medem – prchavou sladkostí.

Salámy v kruzích, geografie možností,
každý plátek zrcadlí stejné rozhodnutí.
Zelenina – rudá, žlutá, zelená,
rajče, paprika, čerstvá okurka,
barvy na semaforu probuzení,
mezi rajčetem a paprikou váhání.

V šálku káva, tmavá jak únava včerejší,
voní novým začátkem, tlumenou nadějí.
S každým douškem otázka sílí,
vstát, vykročit?
Nebo dál jen snít?

Čaj v páře nad šálkem šeptá návrhy,
pomaleji zvolnit,
nikam se nehonit.
Ranní mlha za okny,
jemný závoj na zřítelnici,
svět halí. Ještě na chvíli.

Snídaně – bitevní pole ranní neochoty,
gesta nerozhodnosti,
kousnout do rohlíku, přijmout tu výzvu?
Nebo zívnout, schoulit se zpět do snu?

Máslo taje, mění se jak myšlenky,
rozplývá se, ztrácí kontury.
Na pomačkaném ubrousku
náčrt dnešních plánů.
Odhodlání se však zvolna drolí,
hrozí ,že zbydou jen drobky.

A já,
s hrnkem v jemném sevření dlaní,
ranní přemítání:
bude tohle ráno stejný?
Nebo trhlina v opakování?
Rozetřít přilnavou ospalost
do tenké vrstvy odvahy,
a vykročit do dne,
co se rodí světlem a mlhou,
a mezi čajem a kávou
rozhodnutí stále váznou.