Světlo v duši

Světlo v duši

To existují různí světlonoši 
kteří nikdy nespí, jen bdí, 
aby dodávali světlo duši,
jenom na tom oni lpí.

A když se smráká nad krajinou
a černé mraky s kyselými dešti 
chtějí vidět duši rozervanou,
oni stále světlo, dobro věští.

Jsou to všední maličkosti, 
třeba dobrá káva z rána,
která dodává nám na lidkosti,
zkrátka zdroj síly, mana. 

A důležité rituály, 
cesta z města pěšky,
patří mezi viteály,
by černé mraky přešly. 

A s těžkou batožinou na hřbetě
mizí bolesti, starosti a trable.
Jen tak se toulat po tom světě
a myšlenky nemít žádné. 

A pak se vrátit, obejmout tě,
dát ti pusu jako před léty.
Zase zjistit, jak moc miluju tě
a jak rád jsem, že jsi to právě ty. 

A dát si Plzeň s mléčnou pěnou 
a pak druhou, třetí, šestou 
a být rád, že šišky chmele kvetou 
a chvíli mít tvář němou. 

Potom procházet se ulicemi 
města, kreré dává azyl
a přineslo mi osvícení - 
jsem řád, že jsem Brno zažil.

A pak zas usnout pod hvězdami
na hřebenech českých hor - 
dívat se na život bez reklamy,
přináší mé duši vzdor.  
 
Jenom kochat se a prožívat, 
jak se cesty klikatí.
Z malých věcí se radovat 
a pak život žít se vyplatí...