Ponuré ráno

Hele.
Vzpomněla jsem si na Titanic.
Hudebník tam hrál,
když se potápěla loď
a na věčnost se přichystal.

Někdy přemýšlím,
jak cvičit,
aby nebolela záda.

Ale.
Otočím se na druhý bok
a čekám, až na báseň
přijde řada

Mňau pod nohou.
Člověk chodí po dvou.
Vidí ten svět jinak.
Po čtyřech je to náročné.

Inu, kočky,ta půl druhá
byla fakt tvrdá.

Mňau.

Budíček.

Haf.

Nedivejte se na mě.

Píšu bezmyšlenkovitě.