Malá hvězdářka

Na kopci
za školou
sedí dívka
s dalekohledem
položeným v trávě
vedle bot
s rozvázanými tkaničkami.

Ruce má od hlíny,
ale listuje zápisníkem
jako někdo,
kdo hledá recept
na něco,
co roste jen v noci.

Teplý vzduch
nese zvuk
vláčku z údolí,
který zmizí
dřív, než se zaostří.

Vedle ní
kamínek
obalený v alobalu –
vypadá jako meteorit,
ale byl to oběd.

Hvězdy v dalekohledu
mají okraje
jako drobky
na ubruse,
který zůstal
po nedělním obědě.

Souhvězdí
si přepisuje tužkou
na okraj dlaně
a pak si ruku
zabalí do rukávu,
aby je neztratila.

O kousek dál
někdo zapíchl do země
kapesník na klacku —
vlhko ho stáhlo
do podoby vlajky
pro království
jednoho večera.

Ve vzduchu
je cítit jíl
a trochu rzi
z nedalekého zábradlí.

Dívka hledí vzhůru
a v očích má
víc světla
než v lucerně,
kterou nechala doma
na parapetu