Smrti se nebojím
Smrti se nebojím
Kamarád vypráví,
už dvakrát byl jsem málem mrtvý.
Vedle mě holka dopadla mnohem hůře.
Nehýbala se.
Teď léky a život bez porcelánu.
Jednou z toho pekla do nebe vstanu.
Život dal mi dřinu.
Komentáře (24)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Jen nepředbíhej! Kdo ví, jestli se v nebi nedělají nějaké bigády. Třeba kupit vidlema na hromadu mraky?
17.05.2025 20:06:57 | šerý
Je to psaný příběh jednoho člověka, který mě oslovil. Chtěla jsem to napsat, určité lidi řeší bezvýznamné věci, skutečný život je o něčem jiném.
Přežít za jakoukoliv cenu.
Je to z vyprávění a z reálného zdroje.
17.05.2025 20:40:19 | mkinka
Objímám a drž se, milá Jitušenko*
V úvodu jsi prakticky popsala jednu etapu mého života...
17.05.2025 10:54:12 | Ondra
Opatruj se a přeji hodně energie.
Na vse je tady poezie.
Silná a břeh moře omývá i vítr kolem písní ví.
Psát o všem je slastné umění.
17.05.2025 10:57:28 | mkinka
Moc krásně napsáno :-)* A děkuji a nápodobně, Jituško :-)*
17.05.2025 11:01:30 | Ondra
To muselo být těžké, soucítím. Krásný verš, hlavně ten konec je takoví nadějný.
17.05.2025 10:06:36 | Alba
