V průsečíku oka
vidím ukřižovaného
stokrát
a ještě jednou
Není to můj stín
kulhající v nářku
v sebeklamu
rozcházím se
s mým polibkem
s malinovým deštěm jitra
s kouzelným pohledem dovnitř
Poslouchám
kdo mluví z kříže
a předbíhám
sebe
zdokonaleně
tiše
s důvěrou
nehnutě
v nevšedním záhybu slova