Andělé nikdy nespadnou
Andělé nikdy nespadnou
V rozpadlých krabicích od bot,
pod vrstvou prachu, co po letech voní,
leží fotky, co už oči neosloví.
Tváře jsou vybledlé jak stopy po dešti,
a obraz uvnitř se drolí
jako cukr v zapomenutém čaji.
Ve střešním trámu vyrytá jména,
která už nikdo nevolá.
V koutě stojí hodiny co nemají ruce
čas tady na mě stále čeká v roce,
kdy jsem se přestala bát čerta
a začala se bát ticha.
Pavučiny mezi krovy,
jemné sítě zapomnění,
nervová vlákna připomínají,
kde každý dotyk,
každý závan větru z komína,
je jedna šedá vzpomínka.
Vítr tu zpívá píseň beze jména,
kterou už nikdo nezná,
možná ani já sama.
U černého vojenského kufru,
kde se sny usadily v prachu,
sedí panenka s chybějícím okem,
všech mých dětských snů němým svědkem,
zrcadlo neúplné verze sebe sama,
co se na mě dívá
v důlku tichá výčitka.
V jedné z pavučin uvízl motýl
s křídly z žlutých účtenek
důkaz poslední,
že něco kdysi stálo za koupi,
možná to byl smích.
Světlo, co proniká skulinami ve střeše,
kreslí na podlahu prchavé obrazce,
stíny skotačí jako mé druhé já,
ta, která zůstala v dětství uvězněná,
ta, která se nikdy výšek nebála,
lehce z trámu na trám s důvěrou,
že nikdy andělé nespadnou.
Pod okapem z rezavého plechu
sbírám kapky deště a dechu,
do sklenic od marmelády.
Každá voní teplými léty,
všechny jsou stejně sladké
a uchovat je stejně nemožné.
Déle než okamžik,
než opustí jazyk.
Na konci půdy, tam, kde tma houstne
jako šedá v kočičích chlupech,
leží kufr s šaty,
co mi nikdy nepatřily.
Zkouším je jednou v roce,
když měsíc prosvítá skrze
prasklinu v střešní tašce,
a pokaždé zjistím,
že jsou přesně mojí velikosti,
jako by čekaly právě na mne,
na tu, kterou se teprve možná stanu.
Půda je tichý archiv duše,
kde se prach stává jazykem uvězněným v čase,
a každý zapomenutý předmět je ozvěnou života,
která trpělivě čeká,
až ji někdo znovu zavolá.
Abych předešla nedorozumění – zhudebnění dělá moje dcera v hudebních programech. Je to spíše určeno pro ty, kteří neradi čtou delší texty.
Pokud jsem tím někoho uvedla v omyl, omlouvám se – příště to uvedu jasněji. :)
Komentáře (21)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Tak tohle je neskutečné tolik obrazu a metafor to je pohádka.
24.05.2025 09:24:31 | Červenovlaska
Díky popsala jsem jen co jsem viděla a nechala promluvit vzpomínky a myšlenky :)
Ještě jednou díky za návštěvu a koment ;)
24.05.2025 12:20:11 | mara539
Tak toto je překrásné! Zůstal jsem v němém úžasu nad tou nádherou.Tolik přenádherných kvalitních metafor a básnických obrazů jsem už dávno neviděl. A navíc, má nejoblíbenější forma psaní básně - volný verš. A skvělé zhudebnění a je mi úplně jedno jestli je to zhudebněné v hudebních programech. A absolutně by mi nevadilo, i kdyby to bylo zhudebněné přes Suno. Já sám rád tvořím hudbu i přes SUNO. Podle mne je nesmyslem být odpůrcem něčeho tak inovativního v uměleckém světě. Pokud i hudba přes SUNO mě dokázala několikrát rozplakat, potom je to umění. Umění přináší emoce a usiluje se o vyvolání estetického zážitku. O umění bych mohl psát hodiny, ale řeknu jen, že pokud SUNO dokáže ve mně vyvolat emoci a vzbudit ve mně vnitřní cítění krásy, potom i SUNO je umění. I nové technologie mohou být nástrojem pro tvorbu něčeho krásného a emočně působivého.
Pozoruhodná a nesmírně kvalitní báseň. Vážně se Ti, Maro539, velmi povedla. Budu Tvou tvorbu sledovat pozorněji a dávám si Tě mezi oblíbené autory, abych Tě vždy rychle našel.
23.05.2025 17:44:42 | malé srdce
Tvá slova jsou jako otevřené okno v dusném dni přináší vzduch, světlo a vděk. Moc moc díky za ně.
Psaní téhle básně bylo pro mě trochu jako hledání klíčů v prachu pomalé, místy bolestivé, ale zároveň zvláštně očistné. Když pak někdo řekne, že v tom našel krásu, obrazy nebo emoci, je to, jako by mi řekl, že ty klíče měly smysl hledat.
Hudba ať už vzniklá jakkoli pokud dokáže rozechvět nitro, má své místo v umění. Sama s tím někdy zápasím, s tím mícháním technologií a citu. Ale asi jsi to vystihl přesně není důležité čím je to vytvořené, ale co to v nás zanechá. Přesto lidství v celém díle zanechá větší dojem.
Díky, že jsi se zastavil, díval, cítil. A díky i za to, že chceš být dál u toho. ;)
24.05.2025 12:42:50 | mara539
.......Text se mi líbí.....i reálná kytara......a bude fajn,když někdy v budoucnu přibude
autentický zpěv.......dávám tomu přednost........v opačném případě mi stačí si jen přečíst........Ji.
22.05.2025 21:14:15 | jitoush
Díky že se text líbil. A máš pravdu ten reálný přednes nebo zpěv přesně vyjádří to jak si autor přeje aby to vyznělo, ne v zastoupení stroje.
Ještě jednou díky :)
23.05.2025 08:16:00 | mara539
Úchvatné dílko, plné vzpomínek v různých podobách...
Ta účtenka určitě nebyla od smíchu, vždyť koupený smích nic nenabízí.
Smích se neplatí, ten se musí darovat. *
Jaká jsi teď, jsi úžasná.
A i když tě životní kroky ještě změní, posunou.
Přeji ti / si, abys zůstala stále tak krásně svou. :-))**
22.05.2025 20:11:21 | cappuccinogirl
Nevím, jestli je to úchvatné, interně tomu říkám ,,veledílo", ostatně jako většině svých textů, které trvají dlouho a vezmou si kus času i energie. :) Je to taková moje lehce ironická inventura, vzpomínek, pocitů i sebe sama. Proto andělé nikdy nespadnou... a smích.
U smíchu máš pravdu ten pravý se koupit nedá. Moje mladší já bylo (a vlastně stále je) neskutečně naivní. Ve mně se pořád pere realita s pohádkou. A díky tomu ti můžu s určitou jistotou slíbit, že zůstanu krásně svá.
A za tvá slova – prosté, ale upřímné děkuji. Darované od srdce. :)
23.05.2025 08:31:31 | mara539
Za některá slova netřeba děkovat, le tohle díky - přijímám - protože hřeje. Hřeje opravdu a fest, cítím to, cítím i to tvý široký vřelý srdce:-)**
Krásný podvečer ti přeju*
23.05.2025 20:13:02 | cappuccinogirl
Wau! To je úžasné! Tá atmosféra zaprášenej pôdy, kde čas stojí, je priam hmatateľná.
22.05.2025 20:07:54 | IronDodo
Tichý archiv duše, ano* krásný text, a hlas, věřím, že i bez SUNO.
21.05.2025 22:54:34 | Vivien
Ahoj,
zhudebnění mi dělá dcera v hudebních programech – to už jsem psala u více básní. Teď jsme udělaly malý experiment: vzaly jsme reálnou kytaru a zbytek nechaly dopočítat v programu. :)
Chystáme i reálný zpěv, a jak jsem zjistila, aby to za něco stálo, chce to alespoň trochu lepší mikrofon. Až ho budeme mít, a čas nahradím původní verzi.
Celé to chceme udělat jako překvapení pro rodinu.
Zhudebnění děláme teď hlavně proto, že mé texty jsou delší – a tak to někomu může pomoci s vnímáním nebo porozuměním.
22.05.2025 07:22:20 | mara539
Nádhera! Máš tak krásný čistý hlas a text je krásně nostalgický.
I bych si to poslechla naživo, jen po delší době, jak je pořád stejný rytmus, možná by mi to neudrželo pozornost, ale takto, tady, dokonalost.
21.05.2025 18:14:15 | Poenika
Ahoj za koment ,ale to nezpívám já ,ale jak jsem psala připravujeme s dcerkou až v budoucnu reálný zpěv, ale to zabere mnohem víc času. Tímto se omlouvám pokud jsem uvedla v omyl :) text a část kytary je reálný :D
22.05.2025 07:39:27 | mara539
No panečku. Nostalgie rozhoupaná na síti pavučiny. Křehkost dívčího hlasu v působivém souladu. JO!*
21.05.2025 13:42:06 | šerý
